SLOVANSKÉ STÁTY

 Slované byli původně pohané a uctívali přírodní objekty, jako byly například vodní prameny nebo stromy. Také měli velké množství bohů a démonů, vil či jiných nadpřirozených bytostí. V původním slovanském náboženství nalezneme spoustu shodných znaků s dalšími indoevropskými kulty, jako je třeba trojice hlavních bohů (podobně jako v hidnuismu).

Kultovní praxe

Kultovní místa

Slovanské náboženství se praktikovalo pod širým nebem. Jednalo se většinou o lesy, hory nebo skály. Tyto improvizované svatyně byly vybaveny soškami bohů i zvířat (kamennými, kovovými nebo dřevěnými). U Pomořanských Slovanů je dokázána existence chrámů.

Kněží

Kromě Pomořanských a Polabských Slovanů neexistovala u ostatních slovanských kmenů kněžská vrstva. Jejich funkci proto zastávali kmenoví náčelníci. Lidé, kteří se věnovali magii, se pak nazývali čarodějové. Drobná kouzla ale prováděla většína obyčejného lidu - jednalo se většinou o rituály, které měly zajistit plodnost a bohatství, nebo ochránit osadu před zlými duchy a nepřáteli.

Rituály

K základním prvkům slovanského náboženství patřily modlitby a oběti. Slované během roku slavili svátky spojené se střídáním ročních období (slunovraty, rovnodennosti, oslavy sklizně...). Většina původních svátků byla křesťany poupravena tak, aby odpovídaly jejich náboženské tradici.

Rok začínal pro Slovany zimním slunovratem, který později zastoupily křesťanské Vánoce. Oslava připadající na tento den se nazývala jako Hody neboli Kračun. Slavnost byla často doprovázena i maškarními průvody. Na jaro připadají tradice, jako je "vynášení smrti" či různé obřady oslavující plodnost. Následuje letní slunovrat, který Slované oslavovali Kupadelnými svátky. Z nich udělala církev svátek Jana Křtitele. Na podzim připadaly oslavy úrody a sklizně - něco jako dnešní Dožínky.

Nemůžeme zapomenout ani na obřady při narození. Proběhlo několik rituálů, které měly zajistit ochranu dítětě před zlými duchy a navíc Slované věřili, že život novorozeněte mohou ovlivnit sudičky, východními Slovany nazývané také Rožanice či Rodjenice.

Určité rituály byly samozřejmě spojeny i s pohřbem. Mrtvoly byly většinou spalovány a do hrobu jim byla dávána jen minimální výbava. Přesto Slované věřili v posmrtný život a domnívali se, že duše člověka splyne s přírodou nebo odejde do podsvětí. Smrt si představovali jako bíle oděnou ženu s kosou či srpem, která obvykle přebývá v podzemí a délku života lidí zobrazovala pomocí hořících svící, které zároveň ukazovaly, kolik let ještě člověku zbývá. Mrtvým byly často přinášeny oběti, některé kmeny dokonce se zemřelým mužem spalovaly i vdovy.